Začnu mým nejoblíbenějším maďarským pokrmem. Perkelt, tedy něco na způsob českého guláše se dělá výhradně z hovězího masa, cibule, papriky a někdy i smetany. Je mírně pikantní a velmi sytý. Jako příloha se nejvíce doporučuje knedlík, ale já si jej rád dávám třeba s malými knedlíčky s vajíčkem. Chutnou záležitostí je také maso podávané na dřevěném prkénku (fatányéros), což jsou nejrůznější druhy grilovaného masa s uzeným špekem. Je to takové hodně mastné, ale chuťově vynikající. Klasikou je také ovarové koleno neboli csülök. Podává se s křenem, sterilovanou paprikou a chlebem. Proslulá jsou maďarská jídla z z ryb, zvěřiny a drůbeže. Z ryb je nejčastější candát na mnoho způsobů nebo kapr. Z drůbeže pak klasika známá dnes už i v Čechách a to slepice na paprice se smetanovou omáčkou. Téměř každý Maďar má rád zelí, i proto ho najdeme ve spoustě pokrmů. Nejznámější je asi szekelův guláš (Székely gulyasz), který sice na první pohled není úplně vábný, ale chutná skvěle. Základem je kysané zelí, vepřové maso a kysaná smetana. Dále se jako zelná specialita dá uvést takzvané vrstvené zelí (Erdélyi rakott káposzta) a plněné zelí (töltölt káposzta). Zástupcem může být třeba Kolozsvári töltölt káposzta (kološvárské plněné zelí), což jsou vařené zelné listy s náplní z mletého masa, rýže, papriky, uzeného špeku, žebírkem a zakysanou smetanou, no je to trochu patvar, ale taky to chutná dobře. Doporučit se dají plněné paprikové lusky s rajskou omáčkou. A na závěr specialitka kterou jsem zatím v Budapešti ochutnal jako poslední. Byly to Esterházy rostélyos (roštěnky ála Esterházy), trochu zvláštní název skrývá křehké hovězí maso v kořeněné smetanové omáčce s bílým vínem a podlouhlými bramborovými kroketami.